fbpx

A přece se s nimi závodit dá! O kom je řeč? Přeci o Šohajích

Letošní ročník Celostátních Plachtařských Závodů Šohajů a historických kluzáků byl opravdu výjimečný. Již v tradičním termínu na konci května se na Rané sešlo ze 4 aeroklubů 10 historických kluzáků, pět LG-125 Šohaj 2, dvě VT-425 a po jedné Olympii 2b, Ka6CR a dvousedadlovce Ka7.

Jako každý rok soutěžil kluzák a tak se tedy mohli posádky vystřídat. Již podruhé se létalo jen podle mapy, tedy podle hesla: se starými kluzáky po staru, hezky srovnávací navigací a tak loggery měly význam jen jako nástroj pro vyhodnocení letu komisařem. Tato skutečnost, samo o sobě dosti zábavná, byla zdrojem většího množství drobných penalizací za nedodržení FAI sektoru pro otočení OB. Je samozřejmě pravda, že v dřívější době nemohl rozhodčí z negativu poznat, že je kluzák 15 metrů mimo sektor, ale postupem času se zlepšovaly schopnosti soutěžících správně OB otočit. S tím jak je podle mapy najít a identifikovat, letos už neměl nikdo problém.

Soutěž začala oficiálně v sobotu 20.5. Počasí ale bylo poněkud mdlé a na závodění se Šohaji to opravdu nebylo, vyhlásili jsme tedy tréninkový den. Kombinace termiky a létání na svahu umožnila docela pěkné polétání. Nejdéle v termice a na svahu vydržel Ulf Kern necelé tři hodiny. Padlo i mnoho dvouhodinovek. Kdyby se přece jen vyhlásila vytrvalostní úloha, tak by to mohla být i první platná disciplína.

V neděli ráno jsme se probudili do oblohy zatažené vrstvou střední oblačnosti. Občas na chvilinku vykouklo sluníčko a hned jsme pocítili jeho značnou sílu. Předpovědní modely nám ale byly nakloněny, tvrdíce  že odpoledne bude “Počasí”. Nad hlavami nám naskákaly kumulusy, zatím sice relativně nízko, ale byl na ně hezký pohled. Stavěl se grid, tiskla se úloha. Závodníky čekalo překreslení tratě do mapy a vyznačení sektorů u otočných bodů.  Na začátek byla zvolena tzv. rozjezdová úloha, nic náročného, hlavně ani navigačně: 79,8 km trojúhelník Raná – Hazmburk hrad – Chomutov letiště – Raná. Před druhou byla otevřena startovní páska a to právě v okamžiku opakovaných startů tří borců. Klání na dnešní a všech ostatních disciplínách bylo možno sledovat online  v projetu OGN (Open Gliding Network Project, ve kterém je Raná velmi aktivní a naše širší okolí je pokryto přijímači polohy). V soutěži byly totiž dva kluzáky vybaveny FLARMem a vždy vítěz disciplíny ráno nafasoval tzv. OGN vysílač. Potenciální diváci tak mohli sledovat soutěžní klání tří kluzáků z deseti v reálném čase přes internet. Dostupy byly ten den do 1800m QNH, stoupání do 3m/s. Bohužel došlo krátkodobě k zastínění v prostoru nad letištěm a udržet se ve vzduchu nakonec zase tak jednoduché nebylo. Kumuly se rozlily do velkých koláčů a historické stroje pod nimi obtížně hledaly stoupáky. Někteří zoufale bojovaly nad letištěm v 1000 metrech. Jako první přistál po obletu tratě Jiří Slouka a hned za ním Jaromír Hendrych s Ka7. Jiří Leník s Olympií seděl na 2.OB v Chomutově, spolu s Mírou Majorem na LG-125.  Vláďa Abrahám s Ka6 nedosáhl druhý otočný bod, ale raději přistál doma. Jako poslední přistál doma Ulf Kern na LG-125, ale také bez obletu 2.OB. Trať nakonec úspěšně zvládla polovina soutěžících s rychlostmi mezi 40 až 50 km/h. Pořadím ještě zamíchaly trestné penalizace za špatné otočení 90 stupňových sektorů, např. Vláďa se netrefil o necelých 10 metrů !

V pondělí ráno jsme se probudili do krásného slunného dne. Zarazil nás ale pohled na matematické modely předpovědí, pozor pánové, dnes termika nebude! A skutečnost se pomalu, ale jistě začala přizpůsobovat oněm předpovědím. Obloha byla prakticky zašlemovaná hleny vysoké oblačnosti, vzduch stabilní. Prostě počasí k vodě.  Obloha se navíc zcela zatáhla, ale přesto jsme vypustili Karla Langa s VT-425 jako zkušebního chrousta. Proti všem předpokladům se ale ve vzduchu docela držel, vykružoval zoufale mezi 200 a 600 metry výšky. Ale bylo jasné, že šlo o pouhý a hlavně dočasný rozmar přírody a zrušili jsme tak soutěžní den. Vyhlásila se výletní varianta, vrchol nedaleké sopečné hory Oblík. Vrchol byl dosažen skoro v plném počtu závodníků, v doprovodném týmu taktéž zabojovali od malého kloučka po ještě nenarozeného. Rozhled z hory byl využit na identifikaci potenciálních otočných bodů, takže jsme rozhodně nezaháleli.

V úterý obloha vypadala, že by i mohla být všeobecnému přání opět letět příznivě nakloněna. I když na obloze byly opět šlemy vysoké oblačnosti a to na západě dokonce se značnou hustotou a navečer byly přislíbeny přeháňky a pak i fronta, kumuly již vesele naskakovaly. Nechutný šlem vysoké oblačnosti nás dostihl zrovna v době, kdy se vyhlašovala trať. Ta byla zvolena s ohledem na situaci, která nastane po přechodu zastiňující oblačnosti směrem na severovýchod. Polygon 84,9km Raná – Žatec Macerka letiště – věznice Bělušice – Žatec Macerka letiště – Raná. Odložili jsme na 14-tou hodinu a doufali, že se nám úloha vůbec podaří stihnout. Většina kluzáků bez potíží otočila 1.OB Macerku a Rané nedaleký 2.OB věznici, bohužel zrovna nad Ranou a hlavně směrem k Žatci se rozkládal velký zastíněný prostor. Kluzáky bojovaly kolem letiště na nuličkách a postupně marný boj vzdávaly. Přistál Vláďa a Václav Černý na LG-125, který nespokojen šel znovu na start, ale na to, odletět celou úlohu znovu již opravdu nebylo ani pomyšlení. Ulf přistál v Žatci při prvním obletu OB.  Dvojice hrdinů dne Jaromír Hendrych  a Jiří Leník  si počkali na příchod sluníčka a vrhli se na druhý oblet Macerky. Jirka to po krizi u bývalé Koreje zvládl a přistál doma s kompletním obletem úlohy. Platnost disciplíny tedy zachránil nejstarší účastník závodů s konstrukčně jednoznačně nejstarším kluzákem, s Olympií. Míra Hendrych se po těžkém boji ve večerních nuličkách vrátil na Macerku, kde přistál. Zbývající posedali doma bez kompletního obletu. Za úlohu bylo poměrně málo bodů a tak celkovou vedoucí pozici potvrdil Míra Hendrych a již si ji udržel po celou dobu závodů.

Ačkoli v dávných dobách plachtění by středeční povětrnostní  situace byla velmi vítána, museli jsme konstatovat, že silný vítr dřevěným érečkům vůbec nesvědčí. Proto jsme zrušili soutěžní den a navrhli dobrovolné tréninkové lety na ranském svahu. Někteří ze závodníků (ale v plastoních) navíc již brzo ráno odletěli vyzkoušet vlnu za Krušnými horami, kde s rozdílnou úspěšností polétali. Nakonec bylo takzvané pětihodinovkové počasí, svah nosil velice pěkně a i když do něj někdy vstoupila termika, létalo se pohodlně a bezpečně. Tři hodinky nebyly žádnou vzácností, osádky se ale v Šohajích střídali. Prostě pohoda. Ve vlně to pro někoho až taková pohoda nebyla, Jirka s Vláďou úspěšně absolvovali první avšak nesoutěžní polňák s klubovým ASK-13.

Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do modrého nebe s prvními kumuly. Což není zrovna jev vhodný pro plachtění, zvlášť pozorujete-li plně vyvinutý kumulus v sedm hodin ráno. A taky že ano, v deset v čase brífínku již byla obloha zcela zastíněná oblačností. Avšak předpovědi nám na odpoledne slibovaly protrhání a termiku, a tak jsme postavili grid a vyhlásily třetí disciplínu. Ačkoli kumuliska na obloze stále neměli ten správný tvar a velikost, vypuštěný chroust hlásil 2 m/s do výšky 1400 metrů. A tak jsme dřevěný peloton odstartovali. Trať byla zvolena tzv. kolem komína, v tomto případě kolem komína elektrárny Počerady, doslova šmodrch – polygon 80,3km Raná – Havraň – Bělušice věznice – Korej křižovatka – Bělušice věznice – Havraň – Raná. Na počátku jen Karel Lang upadl a dal si druhý start. Počasí vylákalo i Kmotra a další nesoutěžní kluzáky. Drželi jsme závodníkům palce, dnes to nebylo jednoduché a jen ten kdo byl trpělivý zvítězil. Dva Šohaji Josef Mezera s VT-425 a Václav Polívka s LG-125 přistáli na Rané po obletu 2.OB a protože odletové okno bylo stále otevřeno, zhodnotili situaci a vrhli se na druhý pokus. Ale opět přistáli, už se jim nepodařilo ani odejít. Následoval Ulf, který nedosáhl 3.OB. Telefonicky se ozval Jirka Leník, že sedí v poli u 3.OB Koreje. Avšak naše tváře rozjasnil vítězný průlet Ka 7 Míry Hendrycha a též už se na 5. kilometru ohlásil Jiří Slouka na LG-125. Z ostatních se podařilo obletět trať ještě Jiřímu Klicnarovi a Václavu Černému. Výrazně byl nejrychlejší Míra, ostatní Šohajíci na něj ztráceli přes 10 km/h rychlosti. Míra stále na bedně, druhý Šoše Klicnar a Václav Černý třetí.

Následující den v pátek ráno na brífínku nás sice meteorolog varoval před špatně odhadnutelným vývojem počasí, ale dopoledne kombinace kumulků, výšky základen a větru vypadala docela příznivě. Postavil se grid a protože mělo jít o nejlepší počasí týdne, nestáli jsme při zemi a vyhlásili stovku, tedy trojúhelník 102.3km Raná – Krásný Dvůr zámek – Košťálov zřícenina – Raná. V jednu odpoledne byly zahájeny vzlety. Nebe bylo v té době plné krásných kumulů. Bohužel záhy přišlo prozření – žádné třímetry, žádné dvoumetry, ale umulousané metříčky a základny v 1000 metrech nad zemí. Ulf, Karel a Jirka Slouka zkrachovali a šli na druhý start. Počasí se poněkud umoudřilo, základny se vytáhly do 1300m nad zemí. Po dvou hodinách od otevření pásky sedli na Rané skoro ve stejný čas tři kluzáky : Vláďa bez obletu a Míra Hendrych a Tomáš Mezera na VT-425 s plným obletem. Míra Major to utavil v Žatci na letišti, Šoše Klicnar skončil na práškařské ploše v Solanech a Václav Černý posadil Šohaje pod zříceninou Košťálov. Krajem zaduněly party transportní. Poté přistál na Rané Jirka Leník s Olympií, bohužel bez obletu, nedalo se dostat východně Rané díky značnému rozpadu, krátce na to doletěl Karel a dokonce s obletem, Jirka Slouka skončil u Libčevse v poli a Ulf vykružoval nad námi ve velké výšce, také s obletem. Takže to nakonec byla opravdu pěkná disciplína. Dolétli čtyři: Míra Hendrych , těsně Tomáš Mezera, oba s rychlostí 50km/h, jako třetí Karel Lang s rychlostí 32.5 a jako poslední Ulf Kern s kochací rychlostí 28.7km/h. Do posledního soutěžního dne nastoupil Míra Hendrych s náskokem 60 bodů v celkovém pořadí, pak Mezerovi, Slouka, Černý a Klicnar s maximálním rozdílem třiceti bodů mezi druhým a čtvrtým. Vše tedy bylo ještě otevřené.

V sobotu ráno jsme se dočkali, konečně nebe bylo jako ze žurnálu. Sice podle předpovědi se nebe mělo vysušovat a čistit, ale kdo dnes poslouchá předpovědi, že? Bylo krásně, šli jsme na to. Už kolem deváté na Rané odlétali první přeletáři lufťáci na pětistovky. My jsme jako poslední soutěžní trať vyhlásili polygon 80.6km Raná – Korej křižovatka – Koštice nádraží – Havraň – Raná. Mezitím se ale vytvořila pověstná ranská díra, kumulky byly všude jinde než tady. Po krátkém boji přistál Josef Mezera a Míra Major a dali si pauzu, co třeba by se počasí zlepšilo. Josef to zkusil celkem třikrát a ani jednou se nechytil. Pak se ozval Jirka Slouka, že dosáhl 2.OB nádraží v Košticích, ale pěšky… Takže se začaly chystat tranďáky, zavládlo nepříjemné tušení. Jako první doletěl Jirka Leník s obletem, záhy dorazili Vláďa a Ulf, první úspěšný, druhý se neodvážil opustit Ranou. Pak to ale přišlo, v poli byli potvrzení další dva: Karel a Míra Major. Výčet tím naštěstí skončil, Hendrych se s  Ka7 vrátil před dosažením posledního OB, Jirka Klicnar a Václav Černý to nakonec dokázali také obletět. Zoufale jsme čekali na posledního polňáka, diplomy připraveny, éra v hangáru, gril roztopen a strašný hlad trápil nás. V pozdním sobotním večeru po vyhodnocení posledního Šohajíka, došlo k vyhlášení vítězů a taktéž se předaly nějaké ty drobné ceny. Trať obletěli čtyři stateční: Leník, Abrahám, Klicnar a Černý, malými rychlostmi od 37 po 27 km/h. Míra Hendrych se nedostal na poslední OB a vrátil se domů, přesto pro jeho bodový náskok nedošlo k ohrožení první pozice.

Počasí nám oproti jiným ročníkům přálo a i když nebylo v té kategorii plachtařské Austrálie, které by se pro historické stroje hodilo nejlépe, odlétali jsme pět disciplín a kolem poloviny většinou doletělo. Což je v historii tohoto atypického závodu mimořádný úspěch. Jednoznačným vítězem se stal Jaromír Hendrych z místního Aeroklubu Raná, který celou dobu úspěšně bojoval na výcvikové dvousedadlovce Ka7. Další pořadí nebylo do konce závodů jisté. Nakonec díky nesprávnému otočení sektoru jednoho OB na poslední disciplíně, bodová penalizace rozhodla o dalších pozicích na bedně. Na druhém místě Jiří Klicnar z Aeroklubu Medlánky a na místě třetím Václav Černý z Aeroklubu Plasy. Oba bojovali na VT-125 Šohaj 2. Vítězům gratulujeme a účastníkům přejeme, ať si z tohoto klání dovezou domů pocit z hezky strávené dovolené a hlavně chuť do dalších ročníků Závodů Šohajů a historických kluzáků.

Tomáš Morch