Kdo by alespoň jednou nezatoužil vyzkoušet si pilotovat warbid, vojenský letoun z druhé světové války? Na našich letecko-parašutistických táborech pro děti, jediných v celé České republice, to možné je. Tradici prázdninových táborů pro malé letce a parašutisty na letišti aeroklubu Plasy založila v létě roku 2013 ředitelka Domu dětí a mládeže Kamarád Třemošná paní Irena Jelínková. Parta mladých letců z aeroklubu Plasy, v čele s bývalým vojenským pilotem Standou Kutheilem, každoročně připravuje pro děti náročný táborový program. Každý rok se připravuje jiné téma leteckého tábora. Pro léto 2019 jsme si vybrali leteckou disciplínu, která je neprávem opomíjena. Vzdušné výsadky pomocí transportních kluzáků.
Je obecně známé, že každý let začíná startem a končí přistáním. To pochopitelně platí i pro bojové lety, pokud ovšem nebylo letadlo sestřeleno, nebo jinak ztraceno v boji. Za druhé světové války, na spojenecké osádky všech letadel, po přistání v Anglii, čekal horký čaj s mlékem a sendviče. Buď již ten den měly osádky volno a neletěly, nebo se připravovaly k dalšímu operačnímu letu. Jen jedni letci s touto samozřejmostí počítat nemohli. Byli to piloti vlečných transportních kluzáků. Ti, když přistání šťastně přežili, sáhli; ne po hrnku kávy, či čaje, ale pod sedačku pro samopal a přidali se k četě parašutistů, kterou zdárně dopravili svým kluzákem na území obsazené nepřítelem. Stali se výsadkáři. Piloti nákladních kluzáků startovali z letišť kdesi v Anglii s vědomím, že se vydávají na sebevražednou misi, ze které již není návratu a po přistání se musí udržet s ostatními výsadkáři do příchodu pozemních vojsk, jinak padnou do rukou nepřítele, nebo zemřou v boji. Vzdáme tedy hold těmto bezejmenným hrdinům, které neověnčuje gloriola slávy jako stíhací esa, ale jsou nám o to bližší, protože jsou plachtaři, pilotovali větroně. Byli to zatraceně dobří piloti, když v noci, po odpojení od vlečného lana mateřského letounu, museli ve tmě najít vhodnou plochu pro přistání a s nemotorným, bednovitým kluzákem bezpečně na zem dopravit vojáky, nebo bojovou techniku.
O letecké tábory je veliký zájem a tak je přijata jen jedna desetina z přihlášených dětí. Tábory jsou opravdu jen pro skutečné dobrodruhy, holky a kluky co se nebojí létat, potápět s dýchacími přístroji, slaňovat za pomoci horolezecké výstroje z výškových budov, přečkat o samotě noc v lese. Tady opravdu není místo pro mamánky. Na táboru se velí, jsou zakázány mobilní telefony, panuje zde kázeň, kdo ji poruší dělá kliky, kdo to včas nepochopí jede domů. Ano, oblékáme se do maskáčů, na rozcvičky chodíme do půl těla, ale nehrajeme si na vojáčky. To velkoryse přenecháváme různým airsoftovým army-campům, my jsme podstatně vyšší level. Jezdíme v opravdových Pandurech a létáme se skutečnými letadly, slaňujeme z výškových budov, cvičíme MUSADO, potápíme se s dýchacími přístroji a když už po sobě při taktických hrách střílíme, tak to nejsou plastové kuličky, ale paintballové náboje. Všechny děti si musí odřídit svůj povinný let letadlem. Nejdříve studují teorii a létají na simulátorech, pak pod dohledem instruktorů pilotují skutečná motorová letadla. Vyzkouší si start navijákem na větroni L-13 Blaník, pilotují L-13SE Vivat, Cesnu 150, svezou se v Antonovu An-2. Veškerá činnost na leteckém táboru je bodována. Nedávají se mínusáky, jen plusové body. Kdo z dětí nasbírá nejvíce bodů, získává hlavní cenu v celotáborové hře a to je let letounem z druhé světové války, který si sám pilotuje. Letos nejvíce bodů získal Tomáš Vostrý z Lanhoště a tak se mu dostalo pocty, že mohl zaujmout po boku kapitána pana Petra Bezděka místo prvního palubního důstojníka a pilotovat historický, druhoválečný americký letoun Beechcraft Twin Beech Model 18. Na druhém místě skončili, se shodným počtem bodů, Žofie Kolomazníková z Lysé nad Labem a Petr Michal z Teplic. Díky velkému pochopení ředitele letecké společnosti Aeroparetner pana Richarda Santuse, oba za odměnu pilotovali britské letouny de Havilland Tiger Moth vyrobené v roce 1935(!) Vedle létání je na táborech celá řada dalších adrenalinových aktivit. Bojuje se o získání červeného baretu. Holky a kluci projdou výcvikem v bojovém umění MUSADO pod vedením hlavního instruktora ČR pana Oldřicha Šelenberka (7.DAN). Mají nácvik přežití v přírodě a pochopitelně nechybí létání s RC modely.
Text: Stanislav Kutheil