Včerejšek sliboval, jak říkají němci, Hammerwetter a tak jsme plánovali s Berlou už od předchozího večera dlouhý pravítka. Všechny modely se shodovaly, že na FAI trojúhelník to nebude a tak jsme usoudili po ranním přepočtu a briefingu od Dolby, že to bude varianta letu přes 3OB směrem na JV do země Omikronu zpět a zase dolů na jih Namibie a domů. 1250 km jsme si do Skysight nakreslili celkem rychle.
Pro Berlu byla novinka, že Skysight umí plánovat trať a dokonce že mu nakreslí i kudy to má letět. Tak po tom co viděl animaci letadla letícího na obrazovce notebooku s podkladem základen kumulů jen suše prohlásil “tak a máme to uletěný”. Tak jsem mu to proletěl jeste 2x a byl náramně spoko. Situace si žádala brzký start, což se kvůli Berlově každodenní cole trosku zkomplikovalo. Startovali jsme až o cca půl hodinky později než byl plán. Tato skutečnost se ale stejně nakonec ukázala jako bezpředmětná, protože po startu jsme se stejně všichni sešli v jednom stoupáku na prahu dráhy 26, někdo s motorem a někdo bez, čekali až nám zapnou tu pravou Namibii. Dle předpovědi měly být už v 11:00 mraky i nad Veronicou, to se nestalo a tak jsme odešli v čisté na trať. Počasí si prostě dalo cca hodinu zpoždění. Jo, zapomněl jsem dodat – trať jsme kvůli Berlově skluzu přeplánovali těsně před letem na 1180 km. Střídavě s Berlou jsme na začátku v čisté točili docela pěkné stoupání, ale s dostupy cca do 3000 m nad mořem, což (pro ty co to tu nesledují) není žádná bomba. Terén má tady výšku všude asi tak jako Lysá Hora a kromě cest nebo vyschlých jezer tu není kde přistát aniž by člověk nerozbil letadlo a potom ho nesežral nějakej had nebo neuštkla antilopa…
Naštěstí pro nás bylo první rameno po větru. Rychlost jsme si drželi dobrou a 100 km od Veronicy jsme najeli pod mraky. Tam začala celkem jízda na konvergentní lajně směrem do South Africa. První otočku MataMata jsme zdolali a vše bylo na dobré cestě. Ostatní přeletáři z Veronica lítaj do OLC a nedeklarují, takže pokračovali po nekonečné řadě někam dál do země plné lvů. My se otočili na sever a naše další zastávka se jmenovala příhodně Rehoboth Station. Po otočce jsme se konečně dostali do zakladny v 5000 m nad mořem a vesele si dýchali kyslík. Berla se snažil vypínat a otáčet vítr, ale bohužel mu ten den nešla karta. Proti větru už to taková hitparáda nebyla. Řada mraků odbočovala směrem k Veronice a my potřebovali víc na západ. TopMeteo nás přesvědčilo, že se počasí bude posouvat během dne na západ a na večer přiletíme z jihu. Realita byla ale jiná. Poté co jsme zaletěli do téměř čisté zpod jednotlivých pár mraků, jsme se s Berlou rozhodli zrušit deklaraci, která i tak už přestala časově vycházet a vratili se zpět na řadu vedoucí nad Veronicu. Řada vedla přesně nad řekou Nossob a na její východní straně se dělaly neustále frakty kumulů, kde na každém byla alespoň trojka. Otočili jsme se někde nad úrovní Veronicy a mastili to podruhé dolů po řadě kam až to vyjde, abychom se stihli vrátit.
No a co je největší kámoš pro plachtaře v Namibii? Kalkulačka na telefonu. Takže máme 3 hodiny do západu, kolik uděláme průměrnou rychlost? No aspoň 140. Tak to máme 420 km. Západ 19.20, přistání max 19.35, abychom nedostali pojeb od Dolby a max 19.40 abychom nebyli ve Windhoek News. Berlova kalkulačka v iPhonu se potila, když počítala složité matematické rovnice a Berla se naučil počítat, kolik je 20 minut z hodiny. Zpátky to máme proti větru, tak Berlovi povídám, hele jedem po řadě i zpět pojedeme, takže ať si nenaděláme do gatí, tak se otočíme na 260 km od Veronicy. Dvě hodiny do západu,130 km/h domů a začátek v skoro v 4 km nad zemí, to přece musí být brnkačka. Jenže počasí se nám po cestě zpátky trochu změnilo. Berla čaroval, ale asi měl otočenou bezovou hůlku od Harryho Pottera naopak. Začalo foukat ještě víc do protivky a mraky se rozlily do jedné velké deky. Tatík hlásil zataženo, ale otáčel se dřív a už byl na dokluzu. My museli upravit strategii a hnali jsme to na hranu oblačnosti, která se vytvořila víc na západ. Výška ubývala, ground speed ne a ne dosahovat alespoň čísel, která jsme měli i s 15 minutovou rezervou. Začali jsme počítat jak nám to vyjde domů s nahozeným motorem a už byla na palubě i varianta divertu do Bitterwasseru, který byl o pár kilometrů blíže z našeho směru, abychom nepřistáli po tmě. Co nejvíc pomůže v téhle bezvýchodné situaci? Sundejte si sluneční brýle. Pomáhá to, tak jsme taky udělali. Berla začaroval a na místo které ukázal jsme doletěli už docela nízko. Ale bylo to tam chvílema i tři metry, potom to sláblo a nakonec jsme se dostali lehce nad glide.
Výhra! Úloha na dokluzu, ale je tu háček. Dolet 19:53 nám hlásí LX9000. No nic je potřeba trochu upravit čísla. Berla tasí iPhona a startuje kalkulačku. Povídám mu, že musíme být na zemi max 19.35 a je 19.00. Z Berly se zakouřilo a po tom co jásal v kabině, že máme vyhráno, z něho vypadlo číslo 200 km/h. Taková rychlost je na dokluzu v Namibii OK, pomáha vysoká nadmořská výška. Nicméně dnes nám stál v cestě i dobrej protivítr cca 30 km v hodině a rezerva na 1.0 MC asi 100 m taky nebyla moc na to někde tlačit. Berla teda sáhl do kapsy, nebo nevim ani odkud to vytáh‘, ale vytasil dřevěnýho andělíčka. Něco si následně vepředu zamumlal a za chvíli jsme letěli pěkně pod už rozpadlýma nic moc mrakama a stoupali půlmetrem a chvilema i lépe. Rezerva sice přibývala, ale čas doletu se moc nesnižoval.
Domů asi 80 km a žlutá koule na levém křídle rychle padala do oceánu. Berla ještě jednou vytáhl anděla, zakřičel něco ve stylu, že za tohle ho neplatí. V tu chvíli se pootočil vítr o 90 stupňů, což už nám stačilo a o 20 minut později v 19.33 jsme protnuli cílovou pásku ve Veronice. Přistání 19.35.00. Já věděl, že se ta čelovka, co jsem nakládal do letadla bude hodit. Přijel pro nás Michael na čtyřkolce a řval něco jako exact in time. Berla se chechtal celou dobu co jsme uklízeli letadlo a potom jeste i u večeře. Ten den jsme využili termický interval na maximum.
Statistika letu
Piloti: Radek Krejčiřík, Michal Poslušný
Kluzák: Dvousedadlový kluzák 20m třídy české výroby HpH 304 TS Twin Shark (M)
Typ: Rychlostní let se změnou tratě za letu přes 3 otočné body
Uletěná vzdálenost: 1170,7 km
Průměrná rychlost: 137,77 km/h
Hodnocení letu: https://www.cpska.cz/public/index3.php?lpg=zobraz_let&let_id=149509&rezim=googlemap
Čtvrtek 2. prosince 2021
Dnes neletíme. Ráno to ještě vypadalo, že jsme na tom dobře. Oblačnost byla na východě a na briefingu jsme řešili kam poletíme. Nicméně teplota 28 stupňů v 10 hodin byla málo na potřebných 31 pro konvekci. Vypadalo to na starty ve 12 hodin, ale ve 12 začalo pršet. Teplota vylezla na 28.9 stupně Celsia, takže není co řešit. Berla spí a obnovuje svoje superschopnosti. Zítra má pršet celý den tak pokud nám někdo půjčí auto, pojedeme na výlet.