Lubomír Hodan se narodil 2. července 1935 v Přerově. Vyučil se v Továrně obráběcích strojů v Olomouci, kde v roce 1954 rovněž maturoval na Vyšší průmyslové škole strojírenské. V mládí se aktivně věnoval leteckému modelářství a bezmotorovému létání, což ho přivedlo ke studiu oboru meteorologie na Letecké fakultě Vojenské technické akademie v Brně.
Vojenská meteorologická služba
Studium ukončil v roce 1959 v hodnosti nadporučík s titulem promovaný fyzik. Po absolvování školy nastoupil na funkci Náčelník laboratoře – Zástupce náčelníka technického oddělení Hlavního leteckého povětrnostního ústředí v Praze. Brzy po svém nástupu postupně vypracoval metodické pomůcky pro opravy, údržbu a provoz všech tehdy do praxe zaváděných meteorologických přístrojů a zařízení. Rovněž byl pověřen prováděním vojskových zkoušek prototypů mobilní radiosondážní stanice RS-58 a mobilní letecké povětrnostní stanice LPS-58. V období let 1963 až 1965 se v součinnosti s Leteckými opravnami v Trenčíně podílel na vývoji a výrobě jejich modernizovaných verzí RS-65 D a LPS-65. Zároveň se zabýval spoluprací se zástupci vojenské správy při přebírání a zavádění nové techniky do praxe, pro kterou zpracoval několik provozních předpisů povětrnostní služby, provozní dokumentaci a podílel se na zaškolování personálu.
Značnou pozornost rovněž věnoval technickému zabezpečení sítí meteorologických a aerologických stanic a kvalitě jejich měření a rovněž organizoval instalaci prvních automatických meteorologických stanic. Ve své době odborně přispěl k rozšiřování a uplatňování metod měření a pozorování počasí a rovněž se významně podílel na metrologickém zpřesňování metod měření atmosférického tlaku a zajištění správnosti měření větru.
V období let 1966 až 1970 se rovněž zabýval technickými otázkami v oblasti radiolokační a družicové meteorologie. V této problematice úzce a aktivně spolupracoval s oběma tehdejšími národními hydrometeorologickými ústavy.
Po roce 1968 politicky nevyhovující
Po srpnových událostech roku 1968 byl v rámci procesu tzv. „kádrové očisty ČSLA“ i přes výtečné vojensko-odborné hodnocení označen jako morálně politicky nevyhovující a na jaře roku 1970 propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání. Podobně jako několik jeho tehdy postižených kolegů byl v té době přijat k Českému hydrometeorologickému ústavu v Praze a jako Samostatný referent řešil otázky státního výzkumného úkolu s názvem „Jednotný automatizovaný informační systém hydrometeorologické služby ČSSR“.
Později postupně vykonával funkce Vedoucí odboru technického a investičního rozvoje ČHMÚ a Vedoucí odboru přístrojové techniky ČHMÚ. Byl jmenován členem Pracovní skupiny pro unifikaci meteorologických přístrojů a metod pozorování působící při Konferenci ředitelů hydrometeorologických služeb socialistických zemí. Od roku 1982 byl členem Komise pro přístroje a metody pozorování Světové meteorologické organizace. Na Katedře meteorologie Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy rovněž dva roky externě přednášel problematiku meteorologických přístrojů a zařízení.
Po absolvování postgraduálního studia a složení rigorózních zkoušek mu byl v roce 1985 na této fakultě udělen titul Doktor přírodních věd – RNDr. Rovněž působil v hlavním výboru Československé meteorologické společnosti a redakční radě „Výkladového a terminologického meteorologického slovníku“.
Rehabilitace po roce 1989
V souvislosti se společenskými změnami v roce 1990 byl mimosoudně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovník. V říjnu roku 1990 byl reaktivován k výkonu činné vojenské služby a v té souvislosti byl ustanoven do funkce Náčelník technického oddělení – Zástupce náčelníka Povětrnostního ústředí, kde prokázal svoje vysoké odborné a organizační schopnosti v oblasti technického zabezpečení. V tomto období pokračoval v odborné činnosti, kterou vykonával celý svůj aktivní život a uplatňoval hluboké znalosti při prosazování nových technických prostředků v zájmu dosažení vyšší provozně-technické úrovně pracovišť vojenské hydrometeorologické služby. Do výslužby odešel v srpnu roku 1993.
RNDr. Lubomír Hodan od roku 1994 přednášel jako externí pedagog na Katedře měření Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předmět „Letecká meteorologie“ se zaměřením na meteorologické přístroje a technická zařízení.
Létání – celoživotní láska
Celý život jej provázel jeden zásadní koníček – letadla. Od války, kdy jako kluci nevynechali žádnou příležitost k pozorování a zkoumání letadel, přes velmi aktivní modelářské období později po válce. Cesta přirozeně pokračovala do kabiny větroně na Přerovském letišti a později v Holešově, kde již jako instruktor předával zkušenosti mladším. Frustrace ze zákazů po roce 1968 jej přivedla ke stavbě plastikových modelů. Tento dobový relax stále dokumentuje velká sbírka modelů letadel všech epoch.
Když v roce 1978 začal létat druhý syn Ivan, jeho touha po létání podruhé zvítězila. Letiště aeroklubu Zbraslavice se celé rodině stalo druhým domovem. Kluci létali a máma se starala o zázemí a trpěla obavami za všechny.
Dlouhá léta působil jako plachtařský a TMG instruktor a za svoji kariéru vycvičil mnoho mladých pilotů. Všechny se snažil vycvičit s hlavním důrazem na termické a přeletářské dovednosti. Neúnavně motivoval mladé plachtaře k lepším sportovním výkonům a to nejen ze země, ale dokud to šlo, tak osobním příkladem. Lubomír Hodan byl také přísným a spravedlivým examinátorem.
Počtem vzletů a odlétaných hodin patřil mezi významné veterány tohoto sportu. Nalétal celkem 3.237 hodin při 6.141 startech a 42.200 km na 62 typech kluzáků a motorových kluzáků. Je držitelem mezinárodního zlatého plachtařského odznaku se dvěma diamanty. Podílel se na propagaci vlnového létání za Jeseníky, kde prováděl “vývozy” adeptů tohoto složitějšího způsobu plachtění. Je paradoxní, že právě Diamantová výška je jediný diamant, který mu ve sbírce chybí.
Byl také aktivním plachtařským rozhodčím. Účastnil se organizace mnoha plachtařských soutěží jako rozhodčí nebo meteorolog. Ani doba počítačů ho nezaskočila. Rád komunikoval se známými v zahraničí a drtil plachtaře na virtuálních soutěžích v simulátoru Condor Soaring, který jako zimní přípravu nadšeně propagoval. V roce 2010 ukončil aktivní leteckou činnost, přesto byl stále přítomný na letišti ve Zbraslavicích a působil jako metodik. Byl významným propagátorem plachtění při přednáškách pro veřejnost od dětí po kluby důchodců.
Díky svým letitým zkušenostem a mezinárodnímu renomé byl jednou z hlavních osobností, které se zasloužily o uspořádání Mezinárodního sletu historických větroňů (IVGR), které se konalo v České republice dvakrát a to ve Zbraslavicích v roce 1993 hned po změně režimu a pak opakovaně v roce 2001.
Za svůj celoživotní přínos letectví se stal v roce 2014 držitelem čestného diplomu Paula Tissandiera Mezinárodní letecké federace FAI.
Lubomír Hodan většinu života prožil v Praze na Žižkově v kruhu svojí rodiny – manželky Zdeňky a synů Jiřího a Ivana. Bohužel mu však osud nepřál a Zdeňku mu vzala zlá nemoc, když jí bylo 50 let a syna Ivana pak tragédie už ve třiceti. Poslední dekádu prožil v Kutné Hoře, kde měl blíž ke své rodině, vnukovi Markovi, i na milované letiště ve Zbraslavicích.
RNDr. Lubomír Hodan, plukovník v.v., zemřel ve středu 1. prosince 2021 ve věku 86 let.
Rozloučení se uskuteční v pátek 10. prosince 2021 ve 12 hodin v obřadní síni na hřbitově v Kutné Hoře. Bohužel platná opatření umožňují na smutečním obřadu pouze účast 30 osob a proto ty z vás, kteří neměli s Lubošem dlouholetý osobní vztah, rodina prosí o vyjádření soustrasti tichou vzpomínkou místo osobní účastí na smutečním obřadu.
Část textu převzata z knihy Ing. Miroslava Flajšmana Hydrometeorologická služba AČR v období 1918-2018.
