Tady je shrnutí posledních pár dní. Nějak nestíháme psát reporty a internet, který tu teď moc nejede tomu moc neprřispívá. Pár dní jsme neletěli, protože nebylo počasí, jeden den to dokonce bylo večer i na mikinu. Dny kdy jsme letěli 500km trojúhelníky byly oba v čisté a s nízkými dostupy. Tak jsme se trošku vykoupali ve vlastním potu, ale TwinShark krouží parádně. S Berlou, který ho líta poprvé, jsme se shodli, ze je to agilnější letadlo a příjemnější na kroužení než Arcus. Prohlédli jsme si teda některé části Namibie velmi zblízka včetně Kiripotibu nebo Marientalu. Naštěstí se vždy usmálo štěstíčko a dotáhli jsme to až domů.
Tím, že kluci z Německa umí lítat jentam, kde se jim udělá řada, jsme se stali výherci OLC, jelikož jsme uletěli FAI triangl, když ostatní létali okolo zmateně bez cíle.
7. prosince 2021 přišel den D kdy byl Berla na řade. Naplánovali jsme ráno podle počasí trať přes 3OB 1250 km, což bylo troufalé, ale pokud by vše klapalo jak má tak uletitelné. Jenže počasí si tu dává ráno vždycky trochu načas a oproti modelům je tak cca o hodinku později vzhůru. Těsně před startem jsme tedy přeplánovali na 1180 km, abychom večer neměli zaděláno na problém při doletu z poslední otočky. Klasický začátek v čisté se slabými stoupáky okolo metru a dostupy cca do 1300 m nad zem nás nechávají klidnými a stejně tak průměrná rychlost okolo 60 km/h, lehce převyšující povolenou rychlost v obci. Berla už tu zná za ty roky každý strom, za kterým se to rve, a všechny kaluže, ze kterých se to trhá taky. Takže postupujeme k Gobabisi po klasické trase Kuzikus, Kuzikus pan, cesta na Wyoming, Wyoming farma, Nossob river – a prásk, tam začíná počasí.
Bereme trojku do čtyř tisíc nad mořem a nasazujeme dýchací soupravu. Rychlost se navyšuje, ale náš první otočný bod na severu pojmenovaný Dolby 7 je mimo řadu asi o 50 km. Průmerka taky nic moc tak rozhodujeme ze skrejčujeme trať a dáme si těch 1100 po mracích, které vedou tak jak jsme předpokládali jen asi o 50 km východněji. Cesta ubíhá pěkně, jen pokud nejedeme po první lajně mraků co je nejvíc na západě tak to mezi mraky šíleně padá. Cca na 200 km od Veronicy se otáčíme a začíná lať, po které se vezeme na jih. Není moc co řešit. Houpeme, jednou za 50 km vletíme do čtyřky a jedeme dál. U Gobabise na cestě na jih bereme základnu, protože nás konečně pouští prostory, a v 5 km si to štrádujeme jak Šinkanzen na jih.
Otáčíme se na hraneě obrovské přeháňky, která je nad řekou Nossob. I druhý otočák naší planované tratě by nebyl uplně lehce dosažitelný, ale dalo by se to. Nevadí, upalujeme na sever kde se mezitím tvoří brutální ultra super vymazlená řada mraků v pěti papírech. Jediný problém je, že severně od Gobabis můžeme maximálně FL145 a na sever teprve řada začíná vypadat ještě brutálněji. V TwinSharku trochu praská, IAS 220 km/h, na výškoměru 5000 m QNH. Berla se drží za pasy a řítíme se groundspeed pres 300 km/h do nižšího prostoru. Letadlo vydrželo. V Kutný Hoře to mají dobře spočítaný a lepidlo kvalitní. Moc nezpomalujeme a asi 100 km jedeme sice 1000 m pod zakladnou ale stále na stejné výšce směrem k našemu původnímu prvnímu otočnému bodu. Zbývá nám 2 hodiny do západu a počítám Berlovi, že bychom se měli otočit směrem domů. Berla začíná být lehce chamtivý a nestačí mu 1100 km na CPSce, ani 1200 km na OLC. Rychlost do západu nám to dáva nějakých 130 km/h, ale Berla potřebuje ještě pod jeden další mrak.
Otačíme se 260 km od Veronicy a mažeme si to domů. Zavází nám TMA Windhoek, prostor ve tvaru kola o velikosti Moravy a Slezska, kde jsou samozřejmě ty nejhezčí mraky. Nicméně, i tak se nám daří hledat nejdřív trojku s potom dvaapůlku. A zbyývá asi 130 km domů. Poslední stoupák chybí.
Časově všechno klape, stačí nám točit 1,5-2 m/s. Bohužel mraky v prostoru nám začínají vrhat velký stíny a než doletíme pod mraky, kde tatík dotáčel na dokluz na 90. km, tak už nachazíme jen rozpadlý mraky a za chvíli se ocitáme v 500 stovkach ve Wyomingu. Sice nachazíme stoupaní, ale příliš slabé na to, abychom vystoupali potřebných asi 900 m na dolet domu včas, než zapadne slunce. Tak tasíme motor a Berla se chytá za hlavu, přiznává, že byl moc chamtivý a říkal, že si nezaslouží ani večeři.
Pravidla OLC nás naštěstí nepenalizují za nahození motoru tak jsme stejně pochváleni za 1100 km ale v CPSce uz to tak dobře nevypadá. Takhle totiž vypadá let s nálepkou from Hero to Zero… Je tu střídání stráží a na cestě je Tonda Bordovský.
