Letadly a plachtěním žil Stanley posledních 40 let. Na začátku roku 1983 ho na základě jeho skic letadel na pijáku v zápiskách pozval profesor z VŠ na letiště do Medlánek. Již od první návštěvy bylo jasné, že revír racků je jeho živel. Hned na jaře se stal pilotním žákem na kluzácích, o dva roky později pilotem a dnes na něj vzpomínáme jako na vynikajícího plachtaře, který byl známou postavou plachtařských závodů po celé ČR.
Začínal jako plachtařský elév, jeho stříbrné C ho stálo dvě sezóny a 13 potupných transportů z pole, ale on vydržel a dotáhl to na úspěšného přeletáře, který soutěžil o první příčky v aeroklubové soutěži a v CPS. Díky svým znalostem a schopnostem se vypracoval až na aeroklubového předsedu. Tuto funkci vykonával v letech 1991-1999. Před tím, v době socialistické, byl spolu s ostatními známý průserář a srandista, který inicioval nebo se zúčastnil spousty neplech. O trochu později, díky svému stavařskému vzdělání, byl v tzv. Stavební komisi, která řídila v Akci Z (tzn. vlastními silami, ve volném čase) výstavbu medlánecké nové provozní budovy. Byl jedním z našich členů, kteří odpracovali nejvíce brigádnických hodin, za což byl pozván na brněnskou radnici k předání vyznamenání. K tomu však nedošlo, protože v den slavnostního předání bylo skvělé plachtařské počasí a Stanley šel raději letět třístovku.
Začátkem 90. let nám pomohl sehnat materiál na rozšíření našeho starého plachtařského hangáru a řídil jeho dostavbu, i při tom si však vždy udělal čas na plachtění. V roce 1991 byl na pozvání rumunské reprezentace v Brašově, v roce 1992 na pozvání trenéra ukrajinské sborné Michaila Děsjatova v Rovně, kam jsme pak jezdili až do roku 1998. V roce 1993 absolvoval spolu s dalšími našimi členy první návštěvu francouzského Barcelonette pod alpskými velikány.
Ve svém plachtařském životě měl i velký kus štěstí. V roce 2000 na PMČR v Jihlavě ho ve vzduchu „sestřelil“ Jarda Mára, zvaný „Fous“. Stanley kroužil ve šprajcu a Jarda, který si ho nevšimnul, tímto stoupákem prolétl rovně, a to tak smolně, že mu usekl pravé křídlo jeho VSO-10 až u kořene křidélka. Kluci, kteří s ním letěli, na něj po rádiu volali: „Stanley, vyskoč! Máš pryč křídlo!“ Stanley však nezpanikařil – kromě toho, že se mu z letadla na padák vůbec nechtělo – potlačil až na rychlost kolem 200 km/h, kdy se dal kluzák jakžtakž řídit a namířil si to na pole přímo pod sebe. Při podrovnání na 160 km/h se kluzák začal převracet a přetáčet, ale dokázal ho udržet ve smyku, s šíleně prohnutým levým křídlem dopředu. Kolem létaly hromady hlíny, utržil několik úderů o kabinu do hlavy, vyrvala se baterka z úchytů a bacila ho, ale kluzák zastavil a Stanley vystoupil oboulován, ale nezraněn. Dal nám rádiem vědět, že je v pořádku a ten večer slavil své druhé narozeniny. Příhodu později ležérně komentoval, že vypůjčenou GPS navigaci za strašný prachy, přece nemohl ztratit, a tak řídil až do konce. V medláneckém aeroklubu jsme pak na příští sezónu koupili prvního Cirruse a tím u nás začala doba „laminátová“. Díky, Stanley!
V roce 2002 na PMČR v Jihlavě se pro změnu stal zachráncem. Při návratu z 1. otočky zaslechl po rádiu, že spadlo letadlo. Asi 5 km od něj ležely na poli, na velké ploše, trosky bílého kluzáku a nad nimi se vznášel oblak hnědého prachu unášeného větrem. Stanley usoudil, že následky tohoto přistání budou nejspíše fatální. Nezaváhal, vysunul brzdy a přistál na sousedním poli. Před tím ještě nahlásil po rádiu polohu a žádost o vrtulník RZS. Pilot byl vážně zraněn, ale při vědomí a Stanley ho spolu s Jirkou Kusbachem, který už před nehodou sednul poblíž a viděl vše na vlastní oči, stabilizovali a udrželi při vědomí až do příletu vrtulníku. Díky nim pilot přežil.
Vedení PMČR ocenilo jeho přistání u havarovaného kluzáku cenou Fair Play a Generální tajemník Aeroklubu ČR, Jirka Dodal, navrhnul další ocenění – jako Letecký čin roku 2002 vyhlašovaný pravidelně koncem sezóny v Poslanecké sněmovně ČR a nominaci na cenu Fair Play Českého olympijského výboru. Tuto cenu převzal v roce 2003 spolu s nominací na cenu mezinárodní. V listopadu 2003 ve švýcarském Lausanne, v sídle Mezinárodního olympijského výboru, obdržel Diplom Fair Play.
Jeho vášeň pro létání a cestovatelské dobrodružství jej dovedla k objevování afrického kontinentu a nekonečných řad kumulů. Jihoafrická republika mu v Gariep Dam dala poprvé ochutnat tisícovkovému přeletu a oranžové duny Namibské pouště se staly jeho pravidelným zimním útočištěm. Osmihodinové přelety, dopolední jebačka nízko a v čisté, zvedy přes 10 m/s a dokluzy při západu slunce, to vše pro něj byl balzám na duši. Ve stálé posádce s Michalem “Berlou“ Poslužným opanovali tabulku rekordů ČR. V roce 2016 to na trojúhelníkové trati 750 km z Veronica přes Moscow a Maltahohe projeli jako Shinkansen a toto tempo si udrželi i při odvážném výpadu na 1000 km dlouhé návratové trati do divoké Botswany v roce 2017. Jejich vizitkou se staly dlouhé tratě dle deklarace, český radiofonní um, závody o světlo se západy slunce a G&T na baru. Svými fotkami a historkami krátil českým plachtařům mnohé dlouhé zimní večery.
Jenže jak byla na přeletech fáze orel, byla někdy na cestách fáze opačná. Ze svých cest si Stanley dovezl krom zážitků a zkušeností i zranění. Nejdříve z autonehody na šotolinové cestě vyvrácenou kyčel, což způsobilo, že na jednu stranu nenápadně napadal, poté z boje s tuleněm na Skeleton Coast jizvu na čele a nalomená žebra od bagristy Temby z Richards Bay. Inu Afrika je divoká a někdy krotil Stanley ji a někdy zase ona jeho.
Pro svoji znalost němčiny a ruštiny a výborné techniky smlouvání pomáhal jako plachtařský nadšenec od 90. let dovézt spoustu kluzáků. A to nejen k nám do Medlánek, ale i pro jiné piloty a aerokluby, ze všech koutů Evropy. Jeho osobním kouskem byl od roku 2002 Lak 17at OK-2210, se kterým brázdil české luhy a háje.
Že rád létal, dosvědčuje i jeho zápisník. Má v něm uvedeno 22 typů kluzáků, na kterých aktivně létal. Posledními zápisy jsou 4148 hodin 23 minut při 1580 startech a 318200,9 kilometrech na plachtařských přeletech.
Jako lidového a zábavného vypravěče ho znali všichni piloti na závodech. Často dokázal popisovat svůj tříhodinový soutěžní let i 4 hodiny v kuse a všichni kolem se smáli a bavili. Mezi jeho oblíbené rčení patřilo „Kolik třešní, tolik višní“, ze známého filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“. Sám pro sebe a pro nás všechny si ho upravil na „Kolik stoupáků, tolik klesáků!“, na které si člověk vždy vzpomene při hledání stoupavých proudů v malých výškách.
Ve Stanleym Kubíčkovi ztrácí plachtařská komunita skvělého pilota a dobrého kamaráda, který vždy pomohl radou, zkušeností i vlastními silami a nikdy nezkazil žádnou srandu.
Stanley, přejeme Ti modré nebe, 4/8 Cu humilis a drž nám místo vedle ostatních, kteří tam nahoru už doletěli!
23.5.2022 Medlánky, Filda a Bibi
Ing. Stanislav Kubíček – sportovní výsledky
(22.10.1960 – 20.5.2022)
Rekordy ČR, Třída Volná – všeobecné:
- Volná vzdálenost přes 3 OB – 1195,5 km – 2. 1. 2008 s Petrem Jasaněm
- Rychlost na trojúhelníku 750 km – 145,99 km/h – 3. 12. 2016 s Michalem Poslužným
- Rychlost na návratové trati 1000 km – 126,371 km/h – 28. 11. 2017 s Michalem Poslužným
Výsledky na Mistrovství ČR v plachtění:
- 1994 – třída Klub – 32. místo
- 1996 – třída Klub – 48. místo
- 1998 – třída Klub – 21. místo
- 1999 – třída Klub – 31. místo
- 2000 – třída Klub – 11. místo
- 2001 – třída Klub – 10. místo
- 2002 – třída Klub – 19. místo
- 2003 – třída Kombi – 18. místo
- 2004 – třída Kombi – 7. místo
- 2005 – třída Kombi – 13. místo
- 2006 – třída Kombi – 9. místo
- 2007 – třída Kombi – 24. místo
- 2008 – třída Kombi – 12. místo
- 2009 – třída Kombi – Open – 9. místo
- 2010 – třída Kombi – Open – 16. místo
