22. Mistrovství Evropy v bezmotorovém létání ve třídách klub, standard a 15m se uskutečnilo v termínu 3.–17. srpna 2024 v Táboře. Odlétalo se 11 z celkem 12 možných soutěžních disciplín, což je velmi dobrá a nadprůměrná bilance. Závodu předcházel oficiální tréning, ve kterém byly vyhlášeny dvě treningové disciplíny.
Českou republiku reprezentoval tým ve složení Michal Lešinger, Tomáš Suchánek a Jaroslav Tomaňa v klubové třídě, Miloslav Cink, Lukáš Kříž a Jan Pavlík (zároveň i kapitán týmu) ve standardní třídě a Karel Novák a Pavel Loužecký v 15m třídě. Obvyklou kvótu dvou pilotů v každé třídě jsme mohli překročit díky tomu, že Tomáš Suchánek jako poslední mistr Evropy v klubové třídě měl účast „navíc“, stejně tak Lukáš Kříž jako úřadující juniorský mistr Evropy ve standardní třídě.
ME bylo pro Českou republiky mimořádně, dá se snad říct historicky úspěšné, když náš tým získal 5 z 10 možných medailí (nadto připomeňme čtvrté místo Lukáše Kříže), a to konkrétně stříbro Tomáše Suchánka v klubové třídě, stříbro Jana Pavlíka a bronz Míli Cinka ve standardní třídě a bronz Karla Nováka v 15m třídě. K tomu jsme přidali stříbrnou medaili v týmové soutěži. Další piloti se umístili takto: Jaroslav Tomaňa 7. místo, Michal Lešinger 8. místo (oba klubová třída), Lukáš Kříž 4. místo (standard) a Pavel Loužecký 25. místo.
Díky počtu disciplín a horkému počasí byla soutěž mimořádně náročná a bylo velmi obtížné udržet koncentraci a vysokou úroveň výkonů po celou dobu závodů. Z 11 disciplín bylo v každé třídě odlétáno 6 disciplín typu racing, tedy přes pevné otočné body, 5 disciplín typy AAT, tedy rychlostní úloha přes vymezené oblasti, kde je na závodnících, aby v rámci daných oblastí sami optimalizovali svou trať a dosáhli co nejvyšší průměrné rychlosti.
Mistrovství den po dni
První oficiální trénink proběhl ve velkém počtu, což organizátory trochu zaskočilo. S pouhými čtyřmi vlečnými letouny to byla zábava na celé odpoledne. Druhý den už posílili, takže to bylo lepší. Tréning se odehrál v klasickém duchu, nikdo nic nelámal přes koleno a posloužil spíše k rozkoukání se v místě závodů a ověření, že technika funguje, jak má.
První soutěžní den
Všechny třídy letěly úlohu typu AAT na 2h s rozmezím možných vzdáleností od 100 do 400km. Tento den to byla loterie o dvou „okýnkách“ leštitelného počasí. V prvním oknu proběhly starty a klubovka i stihla odejít na trať. V tom druhém okně, o kterém nebylo jisté, zda s vůbec dostaví se podařilo obletět trať i většině standardů a 15m. Bohužel se dal snadno vytvořit zásek, což se stalo Pavlovi, který po vypnutí vsadil vše na jednu kartu a utekl po větru za počasím. Bohužel to nevyšlo. Karel se naštěstí dostal zpět na letiště pro druhý vlek a pak trať obletěl. Ve standardech jsme se zuby nehty drželi ve vzduchu, ale těžké podmínky nás rozdělily. Lukáš nakonec svou situaci zvládl a první rameno zaletěl výborně. Cestou do druhé oblasti ale zaklopýtl a ztratil možnost se svézt po řádce od Benešova na jih, což Jana Pavlíka s Mílou Cinkem vrátilo do hry. Bylo halvně důležité udržet se ve hře do dalších dnů.
Druhý soutěžní den
Vyhlášeny byly pro všechny racingy o délkách 360 až 400km. Byla to svižná disciplína v pěkném počasí. Disciplína sedla Lukášovi Křížovi a je velká škoda, že před poslední otočkou se dostal nízko a musel vzít zavděk slabšímu stoupání, které ho zpomalilo oproti nejrychlejším. Jana Pavlíka s Mílou Cinkem zpomalilo, že dvakrát kolem Javořice (v úvodu i v závěru trati) nedokázali najít stoupání stejně silné jako soupeři. Pavel Loužecký zariskoval na dokluzu a bohužel nedoletěl. Tomáš Suchánek obsadil v klubové třídě druhé místo.
Třetí soutěžní den
Úlohy AAT na 3h, rozpětí délky tratí 120 – 450 km. Předpovídána byla čistá termika s 1-2/8 kumulů s tím, že od západu se měla blížit fronta a před frontou trofa, na které se měly tvořit lehčí bouřky s příchodem do Tábora kolem šesté. Díky tomu, se to mělo od západu labilizovat. Dostali jsme AAT na 3h a čekali jsme, že budeme čekat na konvektivní teplotu a případně nám bude čas na trati zkrácen. Ale ředitel nás tvrdě vystřelil do začátku intervalu a klubovka tak čekala na teplotu už ve vzduchu v nějakých +/- 700m nad zemí. Ale bylo to dobré rozhodnutí a téměř bez krachování to vyšlo a pásky se otevřely tak, že umožnili taktizování. Klubovky letěly jak vítr, jen bohužel na konci je trochu zbrzdilo delší hledání pořádného stoupáku, ale ve výsledku velmi slušný denní výsledek (6., 8. a 10. místo: Suchánek, Tomaňa, Lešinger). Klubovka má dobře rozehráno a věříme, že bude postupně více a více tlačit na pilu. V 15m se utrhl ze řetězu Karel Novák, který měl už od rána jasno, jak to poletí a že to bude dobré. Jejich skoromezinárodní spolupráce s Vladem Foltýnem nesla ovoce a brali první dvě místa, což Káju vystřelilo na druhé místo celkově 6 bodů za průběžně prvního Brigliho. Ve standardech jsme zaváhali na odkluzu, kdy jsme to poslali do 400m nad zem do půlmetru a nechali se přežehlit skupinou, co šla chvilku za námi. Pak jsme se rozhodli to dohnat agresivním pojetím letu a letěli jsme neohroženě 600-800m pod základnami s tím, že dvouapůlmetrové stoupání (2,5 m/s) je málo. Naštěstí nás držela stopa a i když jsme asi udělali chybičku, že jsme cestou za Plzeň brali Brdy moc jihem, za Plzní jsme konečně vzali necelou trojku do základny a nasadili na stíhací jízdu na konec arei a zpět. To se nám i podle toho, jak jsme potkali anglického pilota u Příbrami 300m pod sebou, asi povedlo, ale pak jsme bohužel uhnuli na jih pod krásný kumul a řádku, která od něj vedla, ale bohužel to bylo 5min po dvanácté. Byla to největší chyba dne, měli jsme se vydat severem, jako naše klubovky i 15m a jako ten Angličan, který nám to nakonec tímhle rozhodnutím taky nandal. Závěr bylo laborování ve slabším počasí, kde kdo nemusel brát metříky od země ale našel výjimečně se tam vyskytující dvojku, výrazně na tom vydělal. Zatím to hodnotíme tak, že jsme dobří, jen nám chybí trochu toho štěstíčka a takticky čekáme, až štěstí dojde soupeřům. Naštěstí jsme zatím jakžtakž v kontaktu s bednou, ale důvody ke spokojenosti (zatím) moc nemáme.
Čtvrtý soutěžní den (po dni volna)
Disciplína racing 335-390 km. Dnes to byla převážně polní disciplína s minimem pilotů, kteří trať dokončili. Vytušili jsme, že to bude příležitost pro trhák, ale bohužel se nám ji nepodařilo využít. Celkem správně jsme vyhodnotili, že není na co čekat, ale bohužel Šumava byla i tak velmi slabá a nastupující vysoká oblačnost nás dostihla kolem posledních otoček. Jediný Lukáš Kříž to dotáhl až do cílového kruhu, Honza s Milou odmítli uhnout z kurzu po poslední otočce za Slovákama a byla to chyba, chmurky na kurzovce stoupání nedaly. V 15m Pavel nahodil bohužel poněkud dříve, než bylo záhodno a Karel, protože neměl co nahodit, strávil tři čtvrtě hodinku velmi nízko u Prachatic, takže ho vysoká oblačnost od západu dostihla ještě dříve, nicméně dokázal na její hraně hledat metříky, po kterých uletěl asi ještě 80 km a dotáhl na 30. km domů. V tu chvíli si myslel, že tím vyrobil zásek, který ho připraví o ambice na celkové umístění, ale bylo velmi dobře, že to vybojoval, protože je stále ve hře. Vlastně jako skoro všichni z týmu, takže přece jen jdeme spát s pocitem, že to stále máme ve svých rukách.
Pátý soutěžní den
Úlohy racing 330 – 340 km.
Předpovědi počasí se lišily v tom, do jaké míry a jak dlouho bude termiku omezovat rozpadající se oblačnost, která se přes den vytvoří. To nám nasadilo brouka do hlavy, jestli s odletem na trať čekat, nebo nečekat. Ve STD jsme se nakonec dohodli, že budeme sledovat tendenci mraků a pokud se nám na odkluz udělá nějaká řádka (vzhledem k svižnějšímu větru byl předpoklad), nebudeme váhat. Nakonec se povedlo, že v čase, kdy jsme chtěli odcházet, resp. chviličku před námi vyrazila skupina, která nás uklidnila, že nepůjdeme první a vyrazili jsme, což bylo nakonec dobře, protože už na první otočce se dělaly rozpady. Odkluz se celkem povedl, možná jsme mohli na západě malinko zbrzdit a dobrat nějakou trojku, kterou jsme jen houpli, ale stejně bychom neměli až tolik kam stoupat. Kolem obou západních otoček byla kratší technická pasáž, kde jsme museli brát i jen lepší metry, ale jakmile jsme to narovnali po větru, tak začala jízda – druhé rameno jsme dali průměrem skoro 160 km/h a točili za celých 146 km jen dvakrát, čímž jsme tu skupinku před námi dojeli. Sice ti, co šli za námi nás možná lehce dotahovali, ale nakonec se přece jen ukázalo, že na východě to bylo opět komplikované – na dokluz jsme brali jen metr, naštěstí jsme nemuseli moc dobírat a dohoupali jsme to na pěkné řádce od Kamene na západ a ostatní se za námi trochu zasekli. Ve finále se tedy standardům povedlo denní podium, dneska si to sedlo, dobře trefený odlet a žádné zásadní zaváhání na trati. V 15m naši nechtěli jít první a tahat peloton a trochu na to doplatili oproti suverénně nejlepším litevcům, kteří šli pár minut po pásce. Sice letěli první rameno skvěle, ale pak měli přece jen větší potíže kolem Plzně a u Klatov, kde byl velký rozpad a aktivní mraky jen v dropzoně v Klatovech, takže je tam doletěli ti, co šli po nich, a pak už to doletěli všichni společně. Na druhou stranu podali jistý výkon a protože dosud prvnímu Brigliadorimu se dnes nedařilo, Karel se v celkovýém pořadí posunul na druhé místo. V klubovce probíhal taky taktický boj na pásce a řešil se správný okamžik odletu. Oproti severénovi Jackovi Flisovi se ovšem těžko prosazuje. Klubovky zřejmě pozlobil rozpad u jejich druhé otočky.
Šestý soutěžní den
Úlohy racing 314 – 340 km.
Začneme klubovkou. Ráno byl Tomáš Suchánek nervózní z tratě na jižní Moravu, měl tam tréninkový deficit, protože tam nelétá a prý ví, proč. Nicméně nakonec to byl nejlepší úsek tratě klubovek, které dnes zalétaly celkem dobře. První rameno dali průměrem asi 114 km/h, na rádiu bylo slyšet i něco o čtyřmetru. Pak už to bylo podobné jako u všech. K základně mraků, kterých pár bylo a byly celkem vysoko, jsme si prakticky nikdo za celý den nečichli. Stoupáky výrazně slábly velmi hluboko pod základnou. V 15m taky měli kluci úsek tratě, kde jim to odsýpalo a brali i trojky, jen kupodivu Brdy byly dnes slabší a návrat přes Vltavu trochu komplikovaný. Karla dnes přestal zlobit Ricci Brigliadori, který nahodil motor a nedoknčil úlohu. Pavel vypadá, že konečně dostává JS3 do ruky a zaznamenal podruhé po sobě top 10. Nejvíc dnešní počasí odnesli standardi, protože celou trať obletěli v podstatě na metřících, resp. lepších metřících. Sice chmurky měli skoro celou trať, ale moc to nestoupalo. Na dokluzu se ocitli v podstatě z donucení, ale když to nijak extra nestoupalo v kroužení, tak to aspoň šlo celkem pěkně „dohoupat“ v rovném letu. Zásadní zpráva dne je, že se úlohu nedokončil Jennen Jeroen z Belgie, takže nám uvolnil jedno místo na bedně.
Sedmý soutěžní den
Úlohy racing 200 – 219 km.
Tento den to byla typická makačka v čisté, kdy se stoupáky praly se silnou inverzí. Čekalo nás opět velké taktizování na pásce, ve kterém stále máme trochu rezervy, ale děláme, co můžeme, a přece jen jsme víc lovná zvěř než lovci. Obletěli jsme to teda zase v podstatě na metříkách, 15m teda říkali i něco o dvojkách a trojkách, ale to byla fakt výjimka. Dostupy před páskou měl Karel jednou 2000m QNH, ale reálně jsme na trati byli rádi za 1700m a to opravdu jen párkrát. Je taky možné, že jsme mohli upouštět víc vody a dřív, ale jak říká Míla Cink, vozit vodu, to je česká škola, tak jsme ji důstojně reprezentovali a musím říct, že mi aspoň na dokluzu pomohla zmírnit náskok Němců. Na druhém rameni se skoro celá STD třída sletěla a letěli jsme jako jedna velká rodina. Po otočení Telče jsme lehce zoufale dopadli nad les na hřebínku východně Třeště. Nebylo to poprvé, kdy jsme kolem Telče zaznamenali komplikace. Honzu Pavlíka to tam úplně dobře nevzalo, tak se pak pár dalších stoupáků propracovával pelotonem. Naštěstí fungoval efekt balíku, který ve stoupácích brzdil sám sebe a Honza je zespodu mohl docvaknout. Dost to dnes připomínalo cyklistické závody, takže cyklistickou terminologií si Honza odfrknul v balíku a pak se s Mílou vydali do úniku. Lukáš Kříž se zdržel v jednom stoupáku za nimi a pak se bohužel propadl pod balík. Únik skoro vyšel, ale bohužel se nepodařilo nastoupat u Strážiště, na které se spoléhali, a pak raději zakroužili v půlmetru, aby zachovali šanci na doletění a tím dali balíku šanci je dojet. Nakonec nám dal Norbert velkou lekci z dokluzu a nutno říct, že zaslouženě vyhrál. Byl jediný, kdo byl dnes lepší a nešel až po nás. Zkusíme do konce závodů aspoň jednou ten balík nestrhnout, ale svézt se. V 15m se Kája nechal přesvědčit k odchodu před balíkem, i když u toho brblal, ale letěli s Pavlem výborně, Pavel to bohužel nedotáhl do vítězného konce, chybělo malinko. Takhle aspoň odtáhl Káju a pomohl mu k dnešnímu druhému místu. Kája zároveň ukrojil podstatný kus z náskoku prvního. V klubovkách dnes zazářil Tomáš Suchánek a zapsal daily win. Bohužel se s ním neudrželi kluci, které nevzal stoupák pod Angličany, kdy místo 2,5 brali 0,8. V klubovce se tentokrát ubrousil Hugo Corbille, takže Tomáš už se posunul na druhé místo celkově. Nicméně to vypadá, že létat se bude stále, takže stále je a bude o co hrát!
Osmý soutěžní den
AAT na 2,5-3h, vzdálenosti 215 – 490 km
Když se konečně vzduch dostatečně přehřál a než se to zpřeháňkovatělo, byla to jízda. Dělaly se i pěkné řádky a šlo to tlačit rovně. Dostupy přes 2000, jednou i 2500 QNH. Občas někde i pár kapek srážek. Byl to přesně ten den, kdy člověk přistál s dobrým pocitem, ale jakmile se podíval na výsledky, přišlo zklamání. Byly to dostihy, které zjevně našemu týmu příliš nesvědčí a ve všech třídách jsme za nejlepšími zaostali. Pozice jakžtakž držíme, ale takhle by to teda nešlo. Ve STD se nám na bednu vklínil Robin Sittmann z Německa.
Devátý soutěžní den
AAT na 2,5-3h, vzdálenosti 160 – 544 km
Dnes se na přehřátí a kumuly čekalo fakt dlouho, a když se udělaly, natáhly se kupodivu někam za Strakonice na Železnou Rudu. Brdy si ani neškrtly. Odříkaného chleba největší krajíc, tak to tak dnes měl Tomáš Suchánek. Při týmové přípravě velmi výhružně varoval před letem do této oblasti, kde to nakonec bylo jediné rozumné místo k letění. Klubovky podaly spolehlivý výkon. Dnes mají v clubu daily win Slováci, kterým se vyplatilo jít ze Šumavy jihem kolem Temelína. Průběžně výrazně vedoucí Jacek Flis dnes zvolil až příliš velkou údržbu a Tomáš z jeho náskoku ukrojil asi 100 bodů. V 15m zřejmě kluci odešli příliš brzo, Pavel bohužel opět využil agregát a Kája dost ztratil. Kluci měli smůlu, že se jim cesta do druhé arey zatáhla cirrem, a při tom dnešním zvrstvení, kdy se čekalo na každý stupínek teploty, to bylo fakt znát a stoupání se rychle ztratila, nebo zeslábla. Karel si nakonec zachránil holou kůži a doletěl. Standardi měli let plný zážitků. Startovali úplně poslední z celého gridu a chvilku po vypnutí jsme spatřili Němce létat na vlně na inverzi, či střihu větru. Bylo to tak, že kolem 1800 QNH byla inverze, do které jsme bušili na půlmetrech, a tu a tam se to podařilo prostřelit a nastoupat do té vlnky. Pustili jsme to tam a chytli se taky, když se otevřela páska a my potřebovali zklesat pod 1800 QNH kvůli předepsané pre-start altitude. Bohužel se nám pak na rozdíl od Němců a Francouze nepodařilo do vlny znovu navázat a i když jsme to zkoušeli statečně a dlouho, nikdo jiný už tam nenavázal. My jsme nakonec odešli asi půl hodiny po nich, opravdu už na poslední chvíli, skoro ve tři čtvrtě na čtyři. Ale samozřejmě se to těžko dohánělo, když Němci točili první stoupák na Vltavě ve výšce, ze které my odcházeli, a že to počasí začínalo fakt až na Vltavě. Nakonec jsme letěli plus minus jak všichni přes Strakonice někam na Železnou Rudu. Tam jsme udělali chybu, když jsme se nechali strhnout davovou psychózou a natahovali to do čisté. Tím jsme ztratili výšku a pěkné mraky, po kterých jsme tam přiletěli, se mezitím rozpadly. V tu chvíli nám bylo ouvej, bylo pět pryč, pěkné mraky v nedohlednu, a už jsme se viděli, jak se zpět belháme po metříkách. Hodně jsme váhali, jestli to pustit jihem, nebo udělat další skobu za Strakonice a dál na severovýchod. Nakonec jsme se naštěstí vydali severem, přizvedli se na dvojce a pak vzali na začátku řady nejdřív dvojku, pak až trojku pod řadou, která se napekla neskutečně, a my už jen houpali 4 metry. To nás vrátilo do hry. Kdo letěl jihem tou dobou, už to tam nefungovalo tak dobře, jako klubovkám. Poslední dvě arey už bylo jen klouzání do stínu. Náskok prvního jsme stáhli, ale docvakli nás Němci. Škoda, nebýt zaváhání v té první arei, asi bychom si ty body od nich nenechali vzít, ale té vlně se těžko čelilo. Takže jsme pozitivně a bojovně naladěni do posledních dvou dnů!
Desátý soutěžní den
Úloha racing 375- 407 km.
Ahojte, dneska bylo zážitků mnoho. Počasí bylo opravdu zajímavé, čekali jsme mraků spíš víc, což před páskou byla i pravda. Nejlepší interval jsme ve standardech protaktizovali, naštěstí všichni stejně, a Norbert Scarlat ještě víc, takže se mu nepodařilo doletět. My už byli za páskou, když jsme zjistili, že řádka jižním buzarem, ze které jsme se vraceli z vyčkávání před páskou a po které chtěli odletět, se totálně rozsypala, takže jsme dali vlevo v bok a zajeli zpět pod Němce. V tu chvíli bylo jasné, že musíme odejít ze severu, a my byli jižně od pásky. Kolem letiště byly základny asi o 300 m níž než 10-15 km na západě, mraky nic moc, stoupáky taky. Vydali jsme se podél pásky na sever a nakonec se tam rozumně zvedli, nechali většinu letadel odejít a vyrazili následováni Němci. Norbert Scarlat dosud suverénně vedoucí celkové pořadí nebyl připraven na odlet a doplatil na to. První rameno, pěkné počasí, průměr asi 115, ale za Plzní končila legrace. Jen pár chmurek. Nýrsko totální peklo. Sotva jsme se drželi ve vzduchu a vůbec se nám nechtělo po kopečkách. Sice tam byly pěkné mraky blíž, ale na Šumavě velká přeháňka a báli jsme se, že to odsaje, a hlavně tam byla výrazně menší operační výška, takže jsme sami s Marošem Divokem ze Slovenska zahnuli na sever, kde zase velmi zavazela zakázaná drop zona kolem Klatov. Následovala technická pasáž převážně v čisté termice s chmurkami, kdy jsme si netroufali představovat, jak se vede všem ostatním na jihu. Nakonec jsme se na východ za Vltavou víceméně všichni sešli a následovalo společných 120 km v konci intervalu. Na dokluz jsme točili asi 0,3. Jsme doma a jsme ve hře, to je nejdůležitější. Kája v 15m dnes 7., ale bohužel důležití soupeři byli lepší. Nicméně mu chybí na bednu fakt málo. V klubovkách dnes mohou být spokojeni, Jarda Tomańa dnes 3., Michal 4. a Tomáš sice pomalejší, ale celkově drží pozice, evidentně čím dříve se odešlo na trať, tím lépe. To počasí se nějak ustabilizovalo a místo přeháněk se to spíš vyčistilo. Tak zítra se rozhodne!
Jedenáctý (poslední) soutěžní den
Úlohy AAT 3-3,5h, 240 – 660km
Úloha AAT byla na závěr závodů optimální pro to, aby si to závodníci mohli „rozdat“ bez možnosti pověsit se jeden an druhého. Také většina pilotů v popředí vypnula funkcionality palubních přístrojů umožňující sledování jejich polohy za letu i ze země. Věděli jsme, že počasí se bude kazit, přesto nás zaskočilo, jak rychlý konec to vzalo. Perfektní výkony podali kluci v klubovce, kde si Tomáš Suchánek pohlídal druhé místo, a Karel Novák, který skočil z 5. na 3. místo! Ve standardech jsme nevyužili šanci, kterou nám svým slabším výkonem dali Němci a zaostali za nejlepšími ten stejně prakticky stejným způsobem. Tím pádem se pořadí na čele nezměnilo, Jan Pavlík zůstal druhý, Míla Cink třetí a na Lukáše zbylo 4. místo. I tak se všichni tři vešli do rozestupu 38 bodů, což je neskutečné a je to důkaz perfektní týmové spolupráce.
Závěrečný ceremoniál: https://www.youtube.com/watch?v=LFaOCBsRxbs
