Jiří Kusbach si užívá penzi. Volný čas ale většinou tráví v oblacích. Jeho velkým koníčkem je totiž bezmotorové létání. V této zajímavé sportovní disciplíně získal spoustu úspěchů. Letos se na letišti v Toužimi u Karlových Varů stal mistrem republiky. Pětašedesátiletý Fryštáčan už má v současném období po sezoně. Určitě ji příjemně bilancuje.
Kdy a kde jste s bezmotorovým létáním začínal?
Pilotní výcvik na větroních jsem zahájil na podzim v roce 1976. Dokončil jsem ho v roce 1978 splněním podmínek tak zvaného stříbrného odznaku FAI.
V dětství jste se ale věnoval jednomu zajímavému sportu?
Do 15 let jsem se věnoval sportovní gymnastice. V roce 1978 jsem se s družstvem Střední průmyslové školy strojnické dokonce stal mistrem republiky. Kromě toho jsem byl od 8 let hobby modelář. Lepil jsem lodě, auta, letadla.
Jak jste se dostal k bezmotorovému létání?
Impulzem bylo doporučení spolužáka na střední škole Karla Vlčka, tenkrát již létajícího v Aeroklubu Dubnica.
V kolika letech jste s bezmotorovým létáním začínal?
Kvůli modelářství jsem měl o letectví zájem. S bezmotorovým létáním jsem začal v 17 letech v Aeroklubu Holešov.
Kterých prvních závodů jste se zúčastnil?
V roce 1982 Krajského plachtařského závodu v Jihlavě. Na Vysočině jsem v absolutním pořadí skončil desátý, mezi juniory jsem vybojoval 1. místo.
Jak se vaše kariéra vyvíjela v dalších letech?
Účastí a dobrým umístěním na krajských plachtařských závodech jsem se snažil postoupit na vyšší závody, což byly v té době Mistrovství ČR a dále Mistrovství ČSSR.
Kdy jste získal další povedené výsledky?
Mezi lety 1985 až 2006 jsem se na regionálních a republikových soutěžích umisťoval v první polovině výsledkových listin. Létal jsem na aeroklubových letadlech v třídě KLUB. V roce 1996 jsme se s kamarádem z aeroklubu Oldou Bartoníkem rozhodli pro amatérskou stavbu soutěžního kluzáku vlastního návrhu a konstrukce. A v roce 2004 poprvé vzlétl nový kompozitový kluzák KKB 15 s rozpětím křídel 15 metrů. S tímto kluzákem jsme se začali umisťovat na vrcholných závodech v popředí startovního pole. V roce 2006 vzlétl druhý kus tohoto kluzáku. Během dalších dvou let jsme tyto kluzáky vybavili novým křídlem s rozpětím 18 metrů a mohli jsme soutěžit ve vyšších soutěžních kategoriích. Díky výkonnosti těchto kluzáků jsem vybojoval první místa v regionálních závodech a další přední příčky v tuzemských i zahraničních závodech.
Úspěchy pokračovaly i v dalších letech?
V roce 2019 jsme dokončili stavbu posledního typu – vysoce výkonného kluzáku KKB 18 KE, který je světovou špičkou ve své kategorii – 18metrové třídě. S kluzákem, který je navíc vybaven elektrickou pohonnou jednotkou s vrtulí na nouzový dolet v nepříznivých meteorologických podmínkách, jsem na letošním Mistrovství republiky v Toužimi u Karlových Varů vybojoval velmi cenné první místo ve třídě OPEN.
S jakou představou jste do letošní sezony šel?
Díky novému kluzáku a zkušenostmi s ním z minulé sezony, jsem v letošní sezoně měl ambice obsadit alespoň v jednom závodě medailové umístění.
Kterých závodů jste se letos zúčastnil?
Bylo to celkem 5 závodů. Vlivem nepříznivému počasí byly ale dva závody neplatné, protože se odlétalo málo platných disciplín. Závodil jsem v Toužimi u Karlových Varů, kde jsem vybojoval již zmiňované první místo. Na mistrovství Slovenska v Prievidzi jsem skončil třetí a v Poháru TOP GUN v Prievidzi jsem obsadil 2. příčku.
Co se vám honí hlavou před startem závodu?
Soustředění se na samotný let. Již před samotným startem si musím vytvořit předběžnou strategii pro let s ohledem na předpokládaný vývoj počasí. Připravuji si taktiku letu a podobně. Tomu samozřejmě předchází příprava, jak technická, tak meteorologická, aby byl let ze sportovního hlediska co nejlepší. Hlavní je ale bezpečnost letu. V závodě se na poměrně malém vzdušném prostoru může pohybovat hodně soutěžních kluzáků a případná kolize může být fatální. Zrovna jako létání v menších výškách. Například létání v hornatém terénu je krásné, ale i tak se v něm můžou vyskytnout nepříjemné okamžiky.
Jak vypadá závod v bezmotorovém létání?
Závody v plachtění jsou většinou 7 nebo 14 denní. Pokud to počasí umožňuje, je každý den pořadatelem vypsána soutěžní disciplína, let na předem určené trati. Délka trati je úměrná kvalitě očekávaného počasí, většinou je dlouhá 300 – 500 kilometrů. Vítězem denní disciplíny je pilot, který stanovenou trať uletí nejrychleji. Výkon se hodnotí body, které se za každou disciplínu sečtou. Vítězem soutěže je pilot s největším součtem bodů. Příprava na soutěž je proto důležitá po všech stránkách. Nutná je technická příprava letadla, navigační příprava pro soutěžní let, osobní výbava a spousta dalších věcí, které mají vliv na dobrý výsledek.
Co je na bezmotorovém létání nejzajímavější?
Volnost pohybu ve vzduchu, ,,boj“ s počasím a soupeři. Nechybí při něm ani spousta krásných zážitků vyplývajících z tohoto sportu.
V jakých výškách závody probíhají?
Výška letu kluzáku a to i v závodech je dána kvalitou počasí. Hlavně výškou oblačnosti, pod kterou vyhledávám stoupavé proudy, ve kterých nabírám kroužením výšku. Z té potom mohu rovným klouzavým letem letět dále k dalšímu stoupavému proudu. Výšky takového letu se tak v našich podmínkách pohybují kolem 1000 až 2000 metrů nad zemí.
Měl jste někdy ve výšce strach?
Pro pilota kluzáku je vždy větší výška výhodou. Strach nemívám, spíše respekt.
Váš nejhezčí a nejhorší zážitek v kluzáku?
Za nejhezčí zážitek z letu považuji závěrečný dokluz do cíle 1000 kilometrů dlouhého letu v africké Namibii. Nejhorší, nebo spíš nepříjemné je, když vím, že již nestihnu doletět domů a musím přistat někde do vhodného terénu.
Podělte se o další zážitky kolem bezmotorového létání?
Plachtění je krásný, ale náročný sport. Pokud je člověk zdravý, může se mu věnovat téměř celý život. Závodní plachtění je náročnější v potřebě stálého zlepšování technik pilotáže, zkušeností s vyhledáváním nejlepších podmínek počasí a taktiky soutěžního létání. Většina plachtařů se ale tomuto sportu věnuje ze záliby k němu a soutěžně nelétá.
Jak se na závody připravujete?
Za přípravu na závody lze považovat každý let během sezony, protože se pokaždé dostávám do nových a nových situací, které musím pro zdárné dokončení letu vyřešit a které se nikdy neopakují. Snažím se využívat každé lepší počasí. Mým domovským letištěm je letiště Aeroklubu Luhačovice.
Kolik za měsíc a za rok nalétáte kilometrů?
V našich zeměpisných šířkách trvá plachtařská sezona zhruba od března do srpna. V tomto období nalétám průměrně 150 až 200 hodin a zhruba 10 000 kilometrů.
S kterými zajímavými lidmi jste se díky bezmotorovému létání potkal?
Plachtění v Česku má bohatou historii. Naši piloti vždy patřili a patří ke světové špičce. Díky tomu se i v našich soutěžích sekávám s těmi nejlepšími v tomto sportu. Často jsou to legendy tohoto sportu, mistři světa a rekordmani, se kterými je krásné sdílet společné zážitky nebo si předávat zkušenosti. Setkal jsem se například s Polákem Sebastianem Kawou s Rakušanem Wolfgangem Janowitschem, nebo našimi piloty Petrem a Radkem Krejčiříkovými, Pavlem Loužeckým, Janou Vepřekovou a se spoustou dalších.
Kolik zemí jste díky bezmotorovému létání navštívil?
Během závodění i volného létání jsem létal do všech zemí kolem Česka. Byl jsem i ve Slovinsku, Francii, Litvě, vyzkoušel jsem výborné podmínky pro létání v Austrálii, ale nejlepší létání jsem zažil v Jihoafrické republice a Namibii. Hlavně Namibie a její neobyčejně kvalitní meteorologické podmínky je plachtařským rájem.
Kde máte nejoblíbenější místa pro létání?
Nejraději létám doma v okolí Luhačovic. Rád jezdím létat na Slovensko, hlavně do Prievidze.
Co musí absolvovat pilot, aby se mohl věnovat bezmotorovému létání?
Zájemce o létání musí být starší nad 15 let. Musí absolvovat základní plachtařský výcvik pod dohledem instruktora. Po jeho dokončení získá pilotní průkaz plachtaře. Jeho další sportovní růst je otázkou jeho píle, ambicí a touze se tomuto krásnému sportu věnovat.
Vraťme se do letošního roku. Co rozhodlo o vašem úspěchu na mistrovství republiky v Toužimi u Karlových Varů?
Faktorů, které ovlivnily celkový výsledek, je vždy celá řada. V Toužimi jsem měl kvalitní letadlo a psychickou pohodu během závodu.
Jak a s kým jste titul českého šampiona oslavil?
Hlavně s rodinou, která mi spoustu let vytváří potřebnou pohodu pro létání a toleruje mi čas, který létání věnuji. Slavil jsem také s kamarády na letišti a doma ve Fryštáku.
Kdy vám letos skončila sezona?
Závodní sezona mi skončila v srpnu. Létání do zimy už bude ,,jenom“ tréninkové a ,,zážitkové“.
Kdo vás při tomto sportu nejvíc podporuje?
Manželka Leona, dcery Leona a Míša a celá rodina.
Máte ještě čas na nějaké další záliby a koníčky?
Létání a čas strávený na letišti mi zabírá prakticky veškerý můj volný čas. V poslední době se díky vnukům snažím opět modelařit. Ale hlavně proto, že je chci motivovat a přivést novou generaci k létání a k tomuto sportu.
Jakým způsobem si udržujete kondici?
Samotné létání na kluzácích a věci kolem jsou fyzicky a psychicky dost náročné. Například v průběhu jednoho letu, který může trvat až 8 hodin, během kterého musíte být neustále ve střehu a plně koncentrovaný na pilotáž, meteorologické podmínky, taktiku letu, může pilot ztratit i několik kilogramů na váze. Žádnou zvláštní fyzickou přípravu ale nemám.
Jak a při čem nejraději relaxujete?
Pokud jsem doma, tak při delších procházkách s naší borderkou Majou, nebo s kamarády u dobrého jídla a pití.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo a pití?
Vepřový řízek a bramborovým salátem a pivo.
Ve kterém závodě v bezmotorovém létání si ještě chcete zazávodit?
Na příští sezonu plánuji kromě tuzemských závodů účast na některém závodě v jižním Maďarsku, kde bývají výborné plachtařské podmínky a kde jsem ještě nelétal.
Jaké máte do budoucna další cíle?
Už jsem ve věku, kdy má člověk jediný cíl – být zdravý a všechno ostatní je jenom bonus.
Lubomír Hotař
