Garantem plachtařského sportu v rámci aktivit AeČR je Odborná sportovní komise bezmotorového létání. Více informací z OSK pro bezmotorové létání naleznete na této webové stránce.
Jako sport zažilo plachtění v České republice svůj zrod v době mezi světovými válkami (Historie Československého plachtění). Plachtařské zkušenosti stály na začátku dráhy většiny českých stíhacích a bombardovacích letadel bojujících za druhé světové války v zahraničních letectvech. Válka přinesla bezmotorovému létání šestiletou pauzu, nicméně po jejím skončení se piloti začali znovu rychle formovat v plachtařských oddílech.
Dobrým základem pro poválečné bezmotorové létání byla konstrukce a výroba nových typů českých větroňů. Díky jejich dostupnosti mělo české plachtění již v padesátých letech širokou členskou základnu. Tehdejší nejlepší plachtaři startují v roce 1956 na svém prvním poválečném světovém šampionátu, o dva roky později z dalšího mistrovství světa přiváží plachtař Rudolf Měšťan bronzovou medaili. Série dalších mistrovství světa se odehrávají bez české účasti, reprezentační tým na závody za železnou oponu nesměl. Tento stav trvá s výjimkami až do konce 70. let, kdy se oživilo plachtění v Evropě. Prvním kontinentálním mistrovstvím v roce 1979 začíná řada medailí, které od té doby plachtaři a plachtařky každoročně z náročných šampionátů přivážejí.
Plachtařská mistrovství jsou mezi leteckými soutěžemi nejdelší, obvykle trvají dva týdny. Na závodníky kladou velké nároky. Pokud počasí dovolí, vyhlašují pořadatelé každý den soutěžní disciplínu. Jejím cílem je obletět předem deklarovanou trať co největší průměrnou rychlostí.
Každá disciplína se boduje a vítězem šampionátu se stává pilot, který do závěru soutěže získá co nejvíce bodů. O umění plachtařů létajících vrcholné závody vypovídá i to, že délka tratí je v rozmezí od 200 do 800 kilometrů a špičkové kluzáky na nich dosahují za příznivých meteorologických podmínek průměrnou rychlost okolo 130 kilometrů v hodině. Jak na šampionátech, tak i na dalších závodech soutěží piloti začleněni do tříd podle výkonnosti větroně. Protože soutěžících týmů rok od roku přibývá, vyzkoušela v roce 2006 FAI rozdělení mistrovství světa do dvou částí konaných na různých místech. Od roku 2008 se MS definitivně dělilo na poloviny. V první se utkali závodníci tříd klapkových – 15m, 18m a volné, druhá patřila neklapkovým – světové, klubové a standardní. Ve všech má český tým vynikající plachtaře s medailovými šancemi.
Medailové úspěchy české plachtařské reprezentace dokazují, že čeští bezmotoroví piloti umějí své místo na špici světového a evropského pořadí uhájit.
